Máte rádi HAVĚŤ?
Pro někoho odporný hmyz, který jen obtěžuje, pro jiného roztomilí broučci. My se řídíme heslem: co je malé, to je hezké. Díky tomu si oblíbíte i nohatého pavouka a vypasenou housenku budete zbožňovat.
Jestli chcete převést svůj nezájem o drobotinu v trávě, na keřích nebo v lese ve zvědavost a možná i vášeň, noste si do přírody lupu. K bližšímu prozkoumávání si pro začátek vyberte živočichy, kteří jsou vám milí vzhledem i chováním.
KRASAVCI A AKROBATI
Takovými krasavci jsou bezpochyby zlatohlávkovití brouci, mimochodem také výteční letci. Kvůli tomu, že nemají pořádná kusadla, živí se tekutou či hodně měkkou stravou, nektarem z květů nebo mízou ze stromů. Narazit na ně můžete začátkem léta hlavně na květech bezu a růží. Úžasným objektem pozorování je také roháč obecný, s délkou 7,5 cm největší brouk Evropy. Do konce července můžete roháče najít hlavně v dubových i smíšených lesích, v oborách a parcích. Často lezou po kmenech, kde si pochutnávají na stromové šťávě.
Akrobatickými dovednostmi zaujmou kovaříci. Ne nadarmo se jim říkalo pružníci. Možná jste jako děti zkoušeli broučka převrátit na záda a bavili se tím, jak se vymrštil do vzduchu, obrátil a zase dopadl na nohy, až to nahlas luplo. Další specialitou kovaříků je, že když je něco vyruší, předstírají mrtvé. Žijí na travinách, ale najdete je i na keřích, květech, často i na dřevě a pod kůrou. Jako dospělí neškodí, ale larvy jsou pro rostliny obávanými škůdci!
HEZCÍ I STRAŠIDELNÍ
Záhadným, jakýmsi retro a zároveň sci-fi živočichem je kudlanka nábožná, kterou dokáže najít mezi stébly nebo na větvičce nízkého křoví pouze zkušený pozorovatel. K dokonalému maskovacímu manévru patří přesun z místa na místo kývavými pohyby ve stylu pohupování lístečku ve větru. Když ovšem kudlanka cítí nebezpečí, je pryč natotata. Pohybuje se jen po čtyřech a přední pár nohou skládá k hrudi. Působí to, jako by spínala ruce k modlitbě. Sepnuté nohy se ale dokážou prudce vymrštit a proměnit v ostrý zavírací nůž. Její kořist je ztracena i kvůli kudlančinu dokonalému zraku. Sami si můžete vyzkoušet, jak za vámi dokáže otočit hlavu a nasměrovat ohromné vyklenuté oči, díky kterým jí žádný hmyz k sežrání neunikne.
Hmyzem, který poznáte podle hlasu, je kobylka zelená. Hlasitě cvrkají jen samci, vymezují si tak území a lákají samičky. Aktivní jsou hlavně za teplých letních večerů. Kobylky žijí na kraji lesa, na loukách, ale i v korunách stromů, takže dokážou vylézt po zdi do otevřeného okna třeba až pod střechou. Traduje se, že kobylka kouše, a je to pravda, ale prokousne vám jen jemnou kůži, třeba mezi prsty na rukách, když si s ní chcete pohrát. A pokud ji chytnete a uvězníte do hrsti, kope zadníma nohama s tvrdými trny, což může být taky nepříjemné.
Kromě toho, že budete sledovat barvami zářící motýly, skamaraďte se taky se strašidly číslo jedna, s pavouky. Že by se na vás vrhal parádní křižák skokem z pavučiny, to rozhodně nehrozí. Pokud si s ním ale budete hrát a omezovat ho, může vás kousnout při sebeobraně, nebezpečný ale není, stejně jako všichni ostatní původně žijící pavouci u nás. A štítíte se housenek? Začněte pozorovat ty nejhezčí, třeba budoucího otakárka fenyklového. Všimněte si, že má oranžovou vysunovatelnou vidlici v záhlaví. Společně se sekretem, který voní po fenyklu nebo ananasu, tak zastrašuje predátory.
Bát se nemusíte ani čmeláků zemních, kteří staví hnízda pod zemí. Mají žihadla, ale používají je jen výjimečně. Když je něco rozruší nejprve zvednou prostřední nohu. Pokud to nestačí, zvedají tolik noh, kolik mohou. Pokud nebezpečí stále trvá přichází varování druhé: čmelák leží na zádech, dělá jogínskou svíčku, bzučí a ukazuje své žihadlo.
