Moravská PROVENCE

Když jsme to tu poprvé viděli, nebyla cesta zpátky, byli jsme ztracení,“ říká upřímně Světlana Ivanová, její dcera Karolína a syn Aleš. Devadesát let starý dům s pozemkem v Šardicích, kousek od vesničky Karlín, kde se Světlana narodila, se prodával dva roky, jako by čekal právě na ně. A to se sem stěhovali z nové dřevostavby ve Slavkově. „Asi nám chyběly staré věci, těch tu zbylo po bývalém majiteli spousta, a ticho,“ říká Světlana, která se živí masírováním. Dcera Karolína studuje konceptuální umění a absolvovala i ročník zahradní architektury, a tak zahrada vyrostla taky z jejích nápadů. Baví se i výrobou přírodních mýdel, jejichž vůně je i vůní zahrady, kterou tu založili. 

ZAHRADA ZA DOMEM

Ze začátku sem jezdili ze Slavkova a vyklízeli dům, který koupili se vším haraburdím, ale i s poklady. Na zahradě rovnali terén, sázeli a přesazovali, ryli záhony. Ne podle plánku, ale intuitivně. „Postupovali jsme od stavení směrem dozadu. Byla tu řada tújí a jinak všechno zarostlé pýrem a samý drn,“ vzpomíná Světlana. „Jsme proti chemii, a tak někde stejně plevel pořád vítězí. Trávu sekáme křovinořezem a kosou, pýr ale někdy poléhá, i kvůli nerovnostem. Pýr uměla sekat babička… Vždycky na to měla dobrou kosu…“ 

V tomhle suchém kraji, kde málo prší a odkud se vodní prameny vytratily, protože tu bývaly doly na lignit, zkoušeli pěstovat zeleninu, ale bez pořádné zálivky jim to nešlo. Daří se tu ale osmdesáti levandulím, provensálskému koření a bylinám i dalším rostlinám, hlavně těm, které jsou vhodné do vazeb, třeba tamaryšku, který jim tu záhadně kvete na podzim. „Rádi používáme velké množství travin, hlavně ozdobnice, které se po uschnutí krásně zvlní, ruskou šalvěj, echinaceu, rozrazil, růžové hortenzie…,“ vyjmenovává Světlana. 

NEÚNAVNÉ ŽENY Nebojí se žádné tvrdé práce. Karolína přiznává, že když se o něco přou, ustoupí většinou maminka.

MODRÁ Barva Moravy, ale i Provence. Takhle se po bezince vyšplhala vistárie. Když kvete, přidá se fialová.

TUČNOLISTÉ ROSTLINY Rozchodníky tu rozhodně nestrádají. Mezi kameny jsou na nejlepším místě.

SVÍCEN Jedna starší věc než druhá. Ideální prostor pro mistrovská pavoučí dílka. Tady je nikdo neničí.

Když dům kupovali, rostly na dvorku mezi domem a zahradou nálety a povalovala se tu stavební suť. Všechno vyklidili a pod vrstvou hlíny objevili na zemi původní beton, podle Karolíny nejautentičtější povrch, který tu vůbec může být. Na krásně rozpraskaném dvorku sedíme na lavičce mezi všemi těmi krásnými, letitými, zachráněnými věcmi a pozorujeme, jak se za okny lesknou zavařovací lahve s maceráty z bylinek. „Tohle je třeba měsíčkový a heřmánkový, musí být v teple na sluníčku, pak ho používám jako základ do krémů,“ vysvětluje Karolína postup. „Potom přidám bambucké máslo, všechno dohladka našlehám a vznikne krém, který pomáhá od vyrážek a ekzémů.“

VENKOVNÍ KUCHYŇ Tady se vaří o víkendech. Nechybí almara a pořádný jídelní stůl. Na zemi jsou staré cihly, vyspárované modrou spárovací hmotou. „Škvírami v půdě, kde voní sušené bylinky, občas probleskuje slunce, atmosféra je tu jako v kostele. Nikdy jsme nevěřili, že se nám to stane,“ říká Světlana.

KRÁMY Stačí je natřít nebo narovnat, a stanou se z nich rázem poklady.

IBIŠEK Na zahradě se daří rostlinám, které mají rády slunce. Světlana a Karolína spoléhají na jejich životaschopnost, protože v záplavě práce není možné se všem věnovat.

Jdeme do venkovní kuchyně umístěné v otevřeném průchozím prostoru stodoly, kudy se vchází na zahradu a kde rodina vaří a jí o víkendech. Zařízená je postaru a tak, aby tu mohli pohodlně vařit. O starých věcech – nábytku a všem možném, co se do letitého domu hodí – jim často řeknou známí, když třeba vyklízejí půdu. Věci je mnohdy potřeba trochu opravit, natřít nebo napatinovat, což má na starosti hlavně Karolína. Kuchyň je krytá malou půdou, která slouží jako sušárna bylin, a tak to dole u stolu nádherně voní po heřmánku, levanduli… Mají tu kamna i troubu, ze které skvěle chutnají přesňáky – bramborové placky s mákem –, ale i pizza. Vaření se tu často ujímá Karolína, kterou to vyloženě baví. Jídla ochucuje provensálskými bylinkami ze zahrady a vždycky se snaží, aby to nebylo jen dobré jídlo, ale i malé umělecké dílo. „Tohle má asi po prababičce, taky dělala všechno dekorativně,“ vysvětluje její maminka. Kdybyste tu na dvorku hledali králíkárnu, možná objevíte, že ji Světlana s Karolínou proměnily v dřevník. „Králíky tu nemáme, ti by u nás umřeli stářím,“ smějí se na rozloučenou. 

OVOCE A BYLINY „Ze začátku jsme zasadili ovocné stromy. Jabloně – matčino, průsvitné a panenské a taky hrušeň, švestku, meruňku,“ říká Světlana. „Levandule nebo heřmánek tu už rostou divoce.“

ZÍDKY Jsou skládané nasucho z cihel nebo střešních tašek. Daří se tu třapatkám i divizně.

POETIKA Pavučiny působí hezky i bez rosy

VYPLAVENÉ SUCHÉ DŘEVO Karolína ho chodí sbírat k Pálavě a udělala z něj třeba rám zrcadla. Děrovaný kbelík ozdobila růžovými květy. Stropem sem vane vůně ze sušárny bylinek.