Strážná hůrka VE VARU

do vínečko rád pijává, nerad domů chodívává. Dyž ide v noci domů, mosí mět ludí k tomu…,“ zpívá se v jedné z horňáckých písniček, která trefně vystihuje, oč běží při jedné z největších a nejstarších přehlídek slováckého folklóru. Horňácké slavnosti trvají od čtvrtka do neděle, program se tradičně skládá z vernisáží výstav, hudebních a tanečních pořadů obvykle komponovaných na nějaké téma, k dění neodmyslitelně patří vystoupení horňáckých kapel a souborů dětí i dospělých, mše svatá stejně jako jarmark lidových řemesel.

Vrcholným zážitkem pro většinu zúčastněných je, když v sobotu zhruba po 22. hodině skončí takříkajíc oficiální programová část a kolem stánků hned v sousedství amfiteátru Horňáckého stadionu na Strážné hůrce se rozproudí volná zábava. Někdy nese označení jako Noc s hudci. Loni ji pro změnu nazvali Zbojnický večer. Podstatné ale je, že učinkující stejně jako diváci, spolu zůstávají v družné zábavě a muzicírování i v hluboké noci, kdy už by mohli jít dávno na kutě. „To bývala nejnáročnější část slavností, zvlášť za mladých roků. Je pěkné, že do Velké jezdí čím dál víc mladých. Horňácké nepotřebují ani propagaci a lidi stejně rádi přijedou,“ říká Martin Hrbáč, nejznámější primáš horňácké muziky přezdívaný Majstre, který stojí v čele vlastní cimbálové kapely už půlstoletí. Na Horňáckých se ostatně zrodila i spolupráce cimbálovky Martina Hrbáče s Čechomorem, když jeho protagonisté Karel Holas a František Černý sem roky jezdili jako nadšení diváci. Slavnosti na Horňácku nejsou otázkou folkloru mimořádné národopisné oblasti v podhůří Bílých Karpat, ale i spousty setkání. „Do Velké nad Veličků sa ludé rády vracajů, jejich duša aj očénka si to želajů. A néni to jen proto, že tady pěsničky průdem tečů, ale aj slivovica s vííínkem,“ zasvěcuje nás polozpěvem Jarek Žitný, rodák z Hodonína, kterého život zavál do Plzně a na slavnosti do Velké jezdí „zabékat si“ rok co rok.

ŘÁDĚNÍ S PLANETKOU JOŽKY KUBÍKA NAD HLAVOU

Pro Horňácké slavnosti je příznačný důraz na původnost a originalitu. „U nás si na tom zakládáme, i když někteří pak o Horňácku mluví jako o ortodoxní oblasti,“ říká Maryna Pavlincová, předsedkyně programové rady Horňáckých slavností, a vysvětluje: „U nás si muzikanti nemohou dovolit hrát jakékoliv harmonizace, jak by je samotné napadlo, protože by je ostatní kritizovali, že nejsou autentičtí a nedodržují pravidla, co platila kdysi.“ Podobně je to na Horňácku a během slavností s kostýmy: ty se tu dědí, opatrují i opravují, případně šijí, ale neexistuje, že by je někdo měl z půjčovny. „Horňáci si to všechno platí za svoje a nepřichází v úvahu, že by někomu kroj platila dejme tomu EU,“ říká usměvavá paní Pavlincová. A upozorní nás, že busta Jožky Kubíka, která se nachází hned vedle Větrného mlýna v Kuželově, kde se také každoročně odehrává část z programu Horňáckých slavností, je jedinou sochou Roma v naší zemi. Primáš Kubík je pro Horňácko přímo ikonickou postavou. Jeho až živočišnou energií prodchnutá hra byla několik desetiletí spojena se zdejšími slavnostmi, kde už pravidelně hrají jeho příbuzní Petr a Pavel Kubíkovi, dnes taky primášové. A když je to během bujaré Noci hudců, svítí jim k tomu planetka ohnivého Jožky Kubíka, neboť Londýnská astrologická společnost podle něj pojmenovala i jednu z planet.  

Horňácké slavnosti se konají 17.–20. července 2025, více na: www.obecvelka.cz, www.slovacko.cz

V JEDNOM KOLE Připravte se na to, že Horňácké slavnosti nejsou žádná intimní sešlost: akce se těší zájmu místních, přespolních i hostů, ať už jsou z Asie nebo USA.

PIJU JÁ, PIJEŠ TY, PIJEME VŠECI I tak se před lety jmenoval jeden z programů Horňáckých slavností.

PROPOJENI Slavnosti se poprvé konaly v r. 1957, ale kolikátý ročník je ten letošní, nikdo přesně neví, neboť několikrát se nekonaly. I v příštích letech se ale určitě konat budou, neboť mladí jsou tady v hojném počtu na jevišti i v hledišti.